Česko hledá kvalitní ředitele. Proč není o pozici zájem a co situaci zlepší?

České školství trápí kromě dalších problémů i nedostatečná podpora ředitelů škol. Ačkoliv jsou to oni, kdo mají na kvalitu škol ten největší vliv, věnují svůj čas ne rozvoji školy, ale papírování. Bez dobrých ředitelů ale kvalitní školy nevybudujeme. Mapujeme hlavní problémy, se kterými se ředitelé potýkají, a shrnujeme, jak s nimi může pomoci Systém podpory a vedení ředitelů škol.

Ředitelé škol jsou osamělí běžci s obrovskou mírou odpovědnosti

Ředitelé a ředitelky ve škole ručí za vše od financí přes nabírání nových zaměstnanců až po správu budov. Být ředitelem školy v Česku je ještě větší výzvou než v zahraničí. Studie Ředitele naživo a PAQ Research ukazuje, že na našich ředitelích a ředitelkách stojí takřka 70 % rozhodnutí ovlivňujících kvalitu školy, zatímco průměr zemí OECD se pohybuje kolem 40 %. Co je hlavní, ředitel odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání.

Ředitel má být tedy především pedagogickým lídrem. Má rozumět kvalitě učení, kultivovat kulturu zaměřenou na rozvoj každého žáka a vyhodnocovat dopady svého vedení na kvalitu vzdělávání. Zjištění ČŠI potvrzují, že úspěšné školy se vyznačují právě vysokou kvalitou pedagogického vedení školy. Stejně to vidí i mnozí ředitelé. Podle studie Učitele naživo a STEM chtějí věnovat více času hlavně osobnímu rozvoji, strategickému plánování (vizi školy), motivaci a podpoře učitelů a sledování dopadu výuky na žáky. Nemají na to ale prostor.

Čas, který by mohli investovat do pedagogického rozvoje školy, tráví především byrokracií. Ta jim zabere průměrně 30 pracovních hodin týdně . Nutně tedy potřebují partnera, o kterého se by se mohli opřít.

Nejbližším partnerem ředitelů by měl být zřizovatel, ale ten mnohdy nedokáže ředitele podpořit tak, jak potřebují. Příčina vězí v roztříštěnosti systému. Česko má 3 519 obcí zřizujících školu a většina z nich nemá prostor, kapacity ani expertizu zajišťovat ředitelům podporu nad rámec materiálního zajištění školy. Přitom by na školy mělo významný pozitivní dopad, pokud by zřizovatelé dokázali zajišťovat podmínky pro rovné šance ve vzdělávání (například zajištěním služeb psychologů a speciálních a sociálních pedagogů), ředitele dlouhodobě odborně vést a snižovat jejich nepedagogickou zátěž například díky účetnictví, projektovému řízení, IT službám a správě budov sdílenými mezi školami.

O ředitelskou pozici není zájem. Na vině jsou stávající podmínky i konkurzy

Těžká situace ředitelů vede k tomu, že učitelé mají o ředitelování malý zájem. Podle ČŠI se do konkurzů průměrně hlásí jen 2,3 uchazeče. Do 39 % konkurzů se dokonce v letech 2023–2024 přihlásil pouze jeden uchazeč. V téměř polovině všech konkurzů se tedy nevybírá ten nejlepší z mnoha kvalifikovaných kandidátů, ale ten, kdo má jako jediný o ředitelování zájem nebo je momentálně k dispozici. Přitom osobnost, která v ředitelně sedí, může pozitivně nebo negativně ovlivnit desítky učitelů a stovky až tisíce dětí.

Demotivace. Tu zažívají učitelé tváří v tvář možnosti, že by měli vést školu. Zájem o to má jen šestina. Přitom právě učitelé, tedy kandidáti s pedagogickými znalostmi a zkušenostmi, jsou do vedení škol tolik potřeba. Učitel naživo spolu s PAQ Research mapuje, jaké bariéry učitele od konkurzů odrazují.

Hlavní překážkou je již zmíněná nadměrná administrativa. Pro 74 % učitelů je zásadní bariérou a pro 37 % nepřekonatelný problém. Další významnou bariérou je obava ze ztráty kontaktu s dětmi a učením: vyslovilo ji 51 % učitelů. Pokud má být o pozici větší zájem, je zásadní ředitele od byrokracie odbřemenit a umožnit jim věnovat se ve své pozici i výuce. Učitelům vadí i netransparentnost a politizace konkurzů. Skutečnost, že o ředitelích rozhodují politici, nikoli odborníci, odrazuje více než třetinu učitelů, a každý třetí zpochybňuje férovost výběru. Otázky vyvolávají i rekonkurzy: jde opravdu o hledání nového vedení, nebo jen o formalitu, ztrátu času? Transparentnost (re)konkurzů je tedy nutné zvýšit.

Téměř třetina učitelů se navíc necítí být lídry. Příčinou může být i to, že kvalifikační studia pro ředitele obvykle věnují pedagogickému vedení školy velmi omezenou pozornost. Inovovaná studia s důrazem na pedagogický leadership mají potenciál v účastnících lídry probudit.

"Pozitivní změna je na obzoru. Jen nesmí zůstat na papíře."

Množství stávajících bariér může budit dojem bezvýchodnosti. Dobrou zprávou je, že všechny je možné systémově řešit a že se změny již daly do pohybu. Pokud proběhnou úspěšně, počet uchazečů o pozici ředitele se zvýší více než dvojnásobně.

V loňském roce MŠMT schválilo první národní Systém podpory a vedení ředitelů škol . Vznikl participativním způsobem: u stolu seděli zástupci MŠMT, ČŠI, NPI ČR, vedení škol, zřizovatelů i expertních organizací.

Systém podpory zahrnuje deset oblastí. Jejich cíle a posloupnost zachycuje následující schéma:

Podrobný popis všech oblastí Systému podpory je veřejně dostupný na metodickém portálu MŠMT, na který odkazuje QR kód.

MŠMT z nich vybralo čtyři priority pro první implementační období (2025-2027), které jsou základem pro celý systém: kompetenční rámec ředitele školy, inovativní studium, mentorskou podporu a pilotáž místní školské správy s metodickou podporou zřizovatelů.

Priority jsou provázané. Kompetenční rámec definuje klíčové požadavky na ředitele v oblasti pedagogického leadershipu, řízení školy a jejího rozvoje. Na jeho základech bude stát rozšířené kvalifikační studium, které účastníky připraví na roli pedagogického lídra a bude propojené s mentorskou podporou. Mentoring ředitelům zatím zajišťují ČŠI a NPI ČR v rámci projektu KOMPAS. Prioritou je tuto podporu rozšířit a poté ji postupně zpřístupnit všem začínajícím ředitelům. Nicméně zároveň je třeba ředitele odbřemenit a poskytnout jim potřebnou podporu. To je hlavním cílem pilotáže místní školské správy a metodické podpory zřizovatelů.

Jak vypadá dobrý ředitel? aneb co přinese kompetenční rámec

Kompetenční rámec zveřejní MŠMT na jaře tohoto roku jako základ pro všechny další kroky v rámci Systému podpory. V minulosti již proběhly pokusy o zavedení kariérního systému a standardu pro ředitele, ale navzdory tomu všemi přijímaný kompetenční rámec stále chybí. Dosud tím pádem není jasné, co přesně se od ředitele školy očekává.

To komplikuje jak výběr nejvhodnějšího kandidáta v konkurzech, tak vývoj takových kvalifikačních studií a dalšího vzdělávání, které přesně odpovídají potřebám zájemců o ředitelské pozice a ředitelům. Není také zřejmé, jakým směrem by se měli ředitelé ve své roli rozvíjet, a to ani zřizovatelům, ani ředitelům samotným.

Kompetenční rámec ukotvuje pojetí ředitele školy jakožto pedagogického lídra, který systematicky ovlivňuje kvalitu výuky, podporuje učení každého žáka a vytváří podmínky pro profesní růst učitelů i rozvoj celé školy. Zároveň vytváří společný jazyk pro komunikaci mezi řediteli, zřizovateli a dalšími aktéry ve vzdělávání a podporuje sdílené porozumění tomu, co znamená kvalitní vedení školy, a to i mezi zájemci o ředitelování, učiteli, rodiči, žáky a studenty.

České školství se potýká s řadou výzev. Pokud ale bude nová vláda kontinuálně pokračovat v implementaci Systému podpory a vedení ředitelů škol, výzvy se podaří postupně zdolat.

Bez skvělých ředitelů skvělé školy být nemohou; nicméně plán, jak takové ředitele získávat, podporovat a ve školách udržet, již máme.