Současná základní škola prochází proměnou, která dalece přesahuje tradiční pojetí instituce zaměřené pouze na předávání znalostí a osvojování učiva v jednotlivých předmětech. Vedle vzdělávání se škola stále výrazněji stává místem podpory duševního zdraví, sociální stability, inkluze i prevence rizikového chování. Klíčovou roli v tomto procesu hraje poradenské pracoviště ve škole, jehož význam v posledních letech zásadně vzrostl.
Činnost poradenského pracoviště dnes zahrnuje řadu aktivit od podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami přes práci s dětmi s odlišným mateřským jazykem, nadanými žáky či žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí, až po metodickou podporu pedagogických pracovníků, koordinaci práce asistentů pedagoga, intervenci ve třídních kolektivech, prevenci školního neúspěchu a krizovou intervenci. Stále významnější součástí práce školních poradenských pracovníků je také podpora duševního zdraví žáků.
Novým úkolem pracovníků zajišťujících poradenské služby ve škole je také součinnost s MŠ při předávání informací týkajících se výsledků pedagogické diagnostiky dětí přijatých do prvního ročníku. Tyto informace jsou přesně vymezeny stávající legislativou. Kvalitní přechod dítěte mezi stupni vzdělávání může výrazně ovlivnit jeho školní úspěšnost i psychickou pohodu. Včasné sdílení informací o potřebách dítěte, osvědčených postupech nebo doporučeních poradenských zařízení pomáhá nastavit adekvátní podporu již od prvních dnů školní docházky.
Důležitou oblastí je nově také ukotvení asistenta pedagoga v 1. ročníku základní školy, jenž není definován jako podpůrné opatření, ale jako forma podpory pro třídy s vyšším počtem než 15 žáků. Právě začátek školní docházky je obdobím, kdy se výrazně projevují adaptační, komunikační či sociální obtíže dětí. Platná legislativa však umožňuje současně také podporu asistenta pedagoga jako podpůrné opatření, která je v případě některých žáků nezbytná.
V současné době přetrvávají nejasnosti v rozlišení role školního speciálního pedagoga hrazeného ze státního rozpočtu a speciálního pedagoga - učitele předmětu speciálně pedagogické péče. Zatímco školní speciální pedagog zajišťuje depistáž, metodickou podporu pedagogů, komunikaci s rodinami, koordinaci podpůrných opatření a spolupráci se školskými poradenskými zařízeními, dalšími spolupracujícími subjekty a podílí se také na nastavování podpůrných strategií ve škole, speciální pedagog - učitel Předmětu speciálně pedagogické péče realizuje reedukační či jiné činnosti se žáky v rozsahu doporučení školského poradenského zařízení. Tyto pozice se však vzájemně doplňují, nikoli nahrazují.
Stejně tak se stále vyskytuje možnost zařazení dalšího učitele do třídy. Přítomnost tří pedagogických pracovníků ve třídě – například učitele, asistenta pedagoga a speciálního pedagoga či dalšího učitele – může být v některých případech zásadní pro kvalitní vzdělávání všech žáků. Realizace těchto opatření však naráží především na personální limity.
Nezastupitelnou roli při činnostech poradenských pracovníků školy hraje prevence školní neúspěšnosti. Jedná se o klíčové téma, při kterém je stěžejní především cílená komunikace se ZZ, rodinami, podpora v oblasti domácí přípravy a práceschopnosti, ukotvení systematičnosti domácí přípravy na výuku.
Právě oblast spolupráce s rodinou se výrazně proměňuje. Školy stále častěji přebírají kompetence, které byly dříve přirozeně v gesci zákonných zástupců. Pedagogové řeší nejen vzdělávání, ale také základní sociální, výchovné či psychické potřeby dítěte. Zvyšuje se proto potřeba pevnější vazby na OSPOD, střediska výchovné péče a další spolupracující organizace. Bez funkční mezioborové spolupráce nelze současné problémy škol efektivně zvládat.
Zásadním problémem zůstává nedostatek odborníků ve školách. Chybí speciální pedagogové, psychologové, další pedagogové i zainteresovaní asistenti pedagoga s adekvátními kompetencemi.
Přestože se často diskutuje otázka platového ohodnocení pedagogických pracovníků, jako prioritní se dnes jeví především posilování škol v oblasti nastavování podpory a řešení výskytu rizikového chování. Současně školy potřebují především dostupné odborníky a to zejména v oblasti podpory duševního zdraví.
Budoucnost českého školství totiž nebude stát pouze na obsahu učiva, ale především na schopnosti škol vytvářet bezpečné, podpůrné a funkční prostředí pro všechny žáky.
