Předčasné odchody ze vzdělávání jsou tématem, které dlouhodobě rezonuje nejen odborným diskurzem, ale stalo se také nedílnou součástí strategických dokumentů vzdělávací politiky a praktických snah v podobě projektů, které se k dané problematice vztahují. Protože se jedná o širokou oblast, setkat se můžeme s celou řadou termínů, kterým nyní bude věnována pozornost. Předčasné odchody ze vzdělávání (early school leaving) se vztahuje k těm jedincům, kteří „ve věku pod zákonem stanovené povinné školní docházky odešli ze vzdělávání nebo odborného vzdělávání, aniž by studium dokončili“ (ELGNPN Glosář, 2015, s. 17). V českém kontextu je míra předčasných odchodů ze vzdělávání definována jako podíl obyvatel ve věku 18-24, kteří dosáhli pouze základního vzdělání (ELGNPN Glosář, 2015, s. 17). Termín předčasný odchod ze škol (drop-out) chápeme v užším významu, kdy se jedná o přerušení studovaného programu bez jeho ukončení. Drop-out tedy může nastat u jedinců, kteří odchází ze základní školy před ukončením studia 9. ročníku nebo u žáků, kteří nedokončili střední školu.
Česká republika se v podílu předčasných odchodů ze vzdělávání dlouhodobě pohybuje pod průměrem Evropské unie (9 %). V roce 2022 bylo v českém vzdělávacím systému 6,2 % žáků, kteří odešli ze vzdělávání a odborné přípravy. Ačkoliv Česká republika patřila k zemím s velmi nízkou mírou předčasných odchodů, v meziročním srovnání je patrný dlouhodobý trend pozvolného nárustu podílu žáků, kteří předčasně vzdělání ukončili a zůstali s dosaženým základním vzděláním. Podstatná je v tomto kontextu také regionální disparita, jelikož rozdíly jsou s ohledem na tento fenomén mezi kraji značné (srov. Karlovarský a Ústecký kraj: 11,7 %) (Education and Training monitor, 2023). Dle Volfové & Svobody (2023) je patrné, že Ústecký kraj má nejvyšší podíl předčasných odchodů ze základního i ze středního vzdělávání. Nabízí se tak celá řada možných linií úvah nad příčinami předčasných odchodů ze vzdělávání. Reflektovat můžeme například vztah vzdělávacích aspirací a sociálněekonomického statusu žáků, dopady sociálně vyloučených lokalit, ale také jednotlivé aspekty vzdělávacího systému, jako je například zavedení státní části maturitní zkoušky, široká oborová struktura středních odborných škol či podpora žáků se specifickými vzdělávacími potřebami.
V kontextu předčasných odchodů je nutné také zmínit fenomén, který je s předčasnými odchody úzce propojen. Od předčasných odchodů ze vzdělávání odlišujeme meziškolní mobilitu, tzn. změnu střední školy, případně oboru. Meziškolní mobilita je často vynucená okolnostmi, které nesouvisejí se vzdělávací dráhou (např. stěhování). Jindy má však velmi podobné, či dokonce stejné důvody, jako předčasné odchody. To ukazuje např. Hlaďo a Šlapalová (2019). Meziškolní mobilita má zdánlivě méně problematické dopady, jelikož žáci pokračují ve školní docházce. Obvykle je ovšem meziškolní mobilita spojená s přechodem do vzdělávacích proudů s nižší akademickou ambicí (Dvořák & Vyhnálek, 2019), nemluvě o tom, že meziškolní mobilita může být jen mezistupněm na cestě k předčasnému odchodu (Hlaďo & Šlapalová, 2019; Novotný et al, 2023).
S tématem předčasných odchodů se zpravidla pojí termín kariérové poradenství a kariérové vzdělávání. „Kariérové poradenství (career guidance) zahrnuje služby, které pomáhají lidem různého věku řídit jejich kariéru, dělat pro ně správná rozhodnutí v oblasti vzdělávací, odborné přípravy a povolání. Pomáhají lidem přemýšlet nad jejich ambicemi, zájmy, kvalifikací či dovednostmi ve vztahu k nim samotným a kým se mohou stát na trhu práce“ (Cedefop; ETF; European Commission, 2019). Kariérové poradenství v rámci vzdělávacího systému si tak můžeme asociovat zejména s činností kariérových a výchovných poradců na základních a středních školách, kdy poradenství může probíhat v rovině individuální či skupinové. Kariérové poradenství je ovšem potřeba chápat i v širším kontextu služeb Úřadu práce ČR, činností nestátních neziskových organizací apod. Kariérové vzdělávání (career education) zase chápeme jako „vzdělávací programy a aktivity, které pomáhají lidem rozvíjet dovednosti pro řízení vlastní kariéry a životní dráhy.“ (ELGNPN Glosář, 2012, s. 17). Kariérové vzdělávání se vztahuje k předávání určitých obsahů v rámci plánovaného kurikula, jež je v rámci vzdělávacího systému vymezeno rámcovými vzdělávacími programy, a to konkrétně oblastí Člověk a svět práce. Jak je ovšem patrné, kariérové poradenství a vzdělávání by mělo představovat spojité nádoby, které se vzájemně doplňují s ohledem na potřeby a rozvoj jedince.
Autoři: Mgr. Martin Majcík, Ph.D. a kol., Vzdělávací institut pro Moravu
Zdroje
Cedefop (2024). Monitoring and evaluating lifelong guidance systems across Europe. Publications Office of the European Union. https://data.europa.eu/doi/10.2801/489472
Dvořák, D., Meyer, P., Kučerová, S. R., Vyhnálek, J. & Šmíd, O. (2020). Changing place, changing track: Inter-school mobility of Czech secondary students. Journal of Pedagogy, 11(1), 83–105. https://doi.org/10.2478/jped-2020-0005
Evropská komise (2024) (Předčasné ukončení školní docházky) https://education.ec.europa.eu/cs/education-levels/school-education/early-school-leaving .
European Commission. (2023). Education and Training Monitor 2023. European Comission. Dostupné 22 červen 2024, z https://op.europa.eu/webpub/eac/education-and-training-monitor-2023/cs/country-reports/czechia.html
Hlaďo, P. & Šlapalová, K. (2019). „Už to dál nešlo“ – meziškolní mobilita ve středním odborném vzdělávání zpětným pohledem žáků. Pedagogika. 2(69), 147-164.
Jakson, Ch. (2015). European Lifelong Guidance Policy Network Glosář. Praha
Novotný, P., Pol, M., Hloušková, L., Lazarová, B., & Sedláček, M. (2014). School as a Professional Learning Community. New Educational Review. 35, 163-174.
Novotný, P., Majcík, M., Rozvadská, K., Vengřinová, T. & Dvořáková, M. (2023). Životní dráhy opakovaně neúspěšných maturantů a maturantek. Masarykova univerzita.
OECD (2023), Education at a Glance 2023: OECD Indicators, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/e13bef63-en