Mnozí strávníci školních jídelen, včetně rodičů a učitelů, se domnívají, že kuchařky vaří jídla, jak uznají za vhodné. Školní jídelna ale má svou činnost docela přesně popsánu v legislativě.
Podobně jako škola má v Rámcovém vzdělávacím programu určeno, jaké znalosti mají děti získat v jednotlivých obdobích školní docházky, má i školní jídelna v právních předpisech stanoveny určité ukazatele, které její strava musí splňovat.
Školský zákon jí např. v § 122 odst. 4 přikazuje dodržovat nutriční parametry stravy: „Školní stravování se řídí výživovými normami.“ Ty jsou připraveny pro jednotlivé věkové kategorie strávníků a určují, jaká množství potravin je třeba měsíčně spotřebovat v zadaných skupinách.
V těchto normách se například dozvíme, že každý strávník má za měsíc zkonzumovat v průměru 20 dkg luštěnin. Čtenář, který doma vaří a nevyhýbá se ani luštěninám, si jistě dokáže domyslet, co takové množství znamená. Představuje to dvě luštěninová jídla za měsíc a nějaké polévky. Bude-li luštěninový pokrm pouze jeden, pak polévka tohoto druhu musí být každý týden, a ještě to možná nebude stačit. Pokrmy z čočky, hrachu, cizrny, fazolí sice nepatří ve školách k oblíbeným, ale je tedy nutné je do jídelníčku zařazovat.
Navíc platí ještě další ustanovení školského zákona - § 7 popisuje školní jídelnu jako zařízení, jež „poskytuje služby a vzdělávání, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisejí“. Z něho vyplývá, že školní jídelna má povinnost strávníky nejen nasytit a že uplatňování výživových norem musíme chápat nejen jako plnění požadavků práva, ale i jako doplnění školní výuky.
Čočka nakyselo se neobjevuje v jídelníčku jen z důvodu dodržení výživových norem, ale i proto, že navazuje na výuku biologie a ukazuje, že existuje strava rostlinná a živočišná a že luštěniny tvoří významnou skupinu potravin. Když je v jídelně na oběd fazolový guláš, není na vině nedostatek invence kuchařek, které „už neví, co by vařily.“ Do jídelníčku se zařazuje i proto, aby doplnil hodiny zeměpisu a ukázal, že fazole se nejí jenom u nás, ale že ve spoustě zemí tvoří podstatnou část stravy jejích obyvatel. Konzumují-li strávníci cizrnu na paprice, navazují na hodiny dějepisu a připomínají si, že luštěniny byly pravidelnou součástí stravy našich předků.
A když jídelna uvaří hrachovou kaši a nepřidá k ní klobásu, jak bývalo zvykem, není to proto, aby naštvala pana ředitele. V duchu pokynů školského zákona odkazuje na hodiny výchovy ke zdraví a snaží se žáky upozornit na přemíru soli v uzeninách. Ta se podepisuje na jejich zdraví, vede k významnému množství nemocí srdce a cévní soustavy a oběd bez uzeniny jim také připomíná, že náhlé srdeční příhody ve věkové kategorii 20–30 let nejsou dnes již žádnou výjimkou.
Výživové normy ve školním stravování tedy musíme posuzovat i z tohoto pohledu, a ne je pouze kritizovat, jak je nyní obvyklé.
