Umělá inteligence je v poslední době skloňovaná ve všech podobách. I proto převážná část učitelů prošla kurzy, které jim o tématu poskytly základní znalosti a naučily je s GenAI pracovat. A přestože často slyšíme, jak může být AI užitečná např. ve zdravotnictví, hodně z nás obává, jaké následky bude mít její využívání ve školách.
S AI se potkáváme na každém kroku – při vyhledávání informací, překladech z jiných jazyků, filtrování zpráv do spamu, odemykání telefonu obličejem nebo předpovídání kolon v Google mapách. U částičinností si ani neuvědomujeme, že nám pomáhá umělá inteligence. Když však míníme využití AI ve školách, soustředíme se zejména na tu generativní, která pro nás vytváří texty, obrázky a prezentace. Zatímco učitelé se často ptají, jak ji využít k zefektivnění své práce, s jejím využitím žáky přímo ve třídě si často ještě nevíme rady.
Stejně jako dříve u Wikipedie vnímáme jako velké riziko podvádění, současné studie však varují i před zhoršováním kritického myšlení. Mělo by tedy určitý smysl zůstat u klasických domácích úkolů, referátůa slohových prací, jenže už nikdy nebudeme mít jistotu, že žák zpracoval téma sám. A zatímco dříve jsme ještě mohli dohledat, odkud byl článek zkopírován, nyní nám bohužel nepomůže ani software specializovaný na odhalování textů psaných GenAI.
Nicméně se ukazuje, že zákaz ve školách není řešení, AI nezmizí, naopak bude řídit stále více procesů a pomáhat nám při řešení úkolů. Je tedy vhodnější, aby se žáci naučili, jak AI funguje, v čem jsou její výhody a jaká jsou omezení. U příkladu s referáty to znamená, že cílem vyučovací hodiny nebude jen powerpointová prezentace a hodnocení se nebude redukovat na prezentování obsahu, ale zaměříme se během výuky samotné na proces získávání informací, rozvoj kritického myšlení a metakognice. Například tak, že si necháme vygenerovat naučný text a ten pak posuzujeme z hlediska úplnosti a přesnosti informací, stylu a zdrojů. Žáci pak reflektují nejen to, zda by AI mohla takové texty psát, ale i jak by postupovali při psaní s GenAI.
Experimentovat můžeme s brainstormingem, shrnutím obsahu, zpětnou vazbou k vlastnímu textu, porovnáváním vygenerovaných obrázků, obsahu podcastů, ale vyzkoušet můžeme i to, jaký by byl chatbotučitel. Z lekcí pak přirozeně vyplyne, jak se GenAI chová a na co si dávat pozor.
V hodinách informatiky se v mnoha školách děti již na prvním stupni setkávají s tím, jak se umělá inteligence učí. Je totiž nutné vědět, že AI nerozumí světu jako my, ale jedná se o výpočet odpovědi z dat, která jí poskytli lidé. A to dokonce i u kreativních požadavků. Neočekávejme tedy, že bude objektivní a vševědoucí.
Protože svět AI se neomezuje jen na tu generativní, měli bychom vnímat, jak se dotýká našich vlastních oborů: v mediální výchově upozorňovat na deepfakes a algoritmy sociálních sítí, ve výchově k občanství si všímat vlivu na politické systémy, ve výchově ke zdraví hovořit o problematice virtuálních asistentů. Zkrátka ukazovat žákům, jakým způsobem člověk AI vytvořil, učit je s ní pracovat a zároveň poukazovat na její limity. Nejsme na to úplně sami. Už nyní najdeme mnoho užitečných rad a metodik na stránkách AI dětem, webu NPI ČR nebo v článcích P. Hodála a K. Kopeckého.
Zdroje:
BRDIČKA, Bořivoj. Výzkumy odhalují, jak generativní AI ovlivňuje lidské učení. Metodický portál: Spomocník [online]. 25. 03. 2025, [cit. 2026-03-28]. Dostupný z WWW: <https://spomocnik.rvp.cz/clanek/24119/VYZKUMY-ODHALUJI,-JAK-GENERATIVNI-AI-OVLIVNUJE-LIDSKE-UCENI.html>. ISSN 1802-4785.
