V mateřské škole denně čelíme výbuchům hněvu, pláči či náhlému stažení se do sebe. Pedagogové jsou školeni pracovat s chováním. Často si však klademe otázku: „Proč dítě zase trucuje?“ Za těmito projevy jen zřídka stojí vědomý vzdor. Většinou jde o přímý signál aktuálního stavu nervového systému.
Chování a emoce jsou vnější projevy toho, co se odehrává pod hladinou. Nervový systém dítěte v předškolním věku je ve fázi intenzivního vývoje. Prefrontální kůra, část mozku zodpovědná za logiku, seberegulaci a kontrolu impulzů, dozrává až v rané dospělosti. Malé dítě proto nedokáže reagovat na stresovou situaci promyšleně.
Současná generace dětí vyrůstá v paradoxním prostředí. Dětem dnes často chybí přirozené zkušenosti, jako je lezení po stromech nebo hra v blátě. Naopak obrazovky je vizuálně i sluchově přetěžují. Na jedné straně jsou přesycené, na druhé senzoricky podvyživené. Nervový systém se neučí skrze instrukce, ale skrze prožitek. Potřebuje pohyb, tlak, práci se svaly a gravitací.
Když dítě ve třídě neposedí, naráží do vrstevníků, nebo si žužlá rukáv, nejde o zlozvyk. Je to nevědomý pokus nervového systému o „seberegulaci“. Dítě se snaží uklidnit nebo naopak aktivovat, aby se ve svém těle cítilo bezpečněji.
Nervový systém se reguluje především prostřednictvím smyslů. Většina z nás zná pět základních smyslů. V regulaci nervového systému však hrají zásadní roli tzv. bazální smysly: hmat, propriocepce (vnímání polohy a hranic těla) a vestibulární systém (rovnováha). Právě tyto systémy poskytují mozku informaci o tom, kde se tělo nachází v prostoru a zda je v bezpečí. Pokud jsou tyto smysly dostatečně stimulovány, nervový systém se přirozeně zklidňuje a dokáže lépe zpracovávat i ostatní podněty z prostředí. Důležité je však také snížení nadměrné stimulace, například stěna bez nástěnek nebo ztišení hluku.
Každé dítě potřebuje jiný regulační vstup. Cílem není pohyb nebo domnělý „zlozvyk“ (např. kousání rukávu, houpání se na židli) zastavit. Naším úkolem je najít přijatelnou cestu, jak dítěti tento vjem bezpečně dopřát. Pokud hledá tlak, nechme ho tlačit rukama do zdi nebo přenést těžké knihy. Hledá-li pohyb, umožněme mu ho kontrolovaně a tak, aby nerušil ostatní. Nasycením těchto potřeb se nervový systém přirozeně zklidní.
Každé dítě přichází do třídy s jinak velkým „pohárem“ kapacity a také s jinou rychlostí, jakou se tento pohár plní. Pokud se během dne pohár přelije, spouštěčem výbuchu může být i drobnost – například „špatná“ barva pastelky. Problémem není pastelka, ale to, že systém už byl přetížený a ztratil schopnost zpracovat další podnět..
Hlavním úkolem nervové soustavy je udržet nás v bezpečí. A pro mozek je bezpečné to, co je předvídatelné. Stabilní režim, včasné upozornění na změnu, jsou pro děti klíčové. Snižují hladinu stresových hormonů a umožňují dítěti zůstat ve stavu, kdy je schopné vnímat pedagoga.
Nejdůležitějším nástrojem ve třídě je klidný dospělý. Nervový systém dítěte je napojen na ten jeho. Dítě vnímá tempo, dech i svalové napětí. Pokud je dospělý vnitřně v napětí, dítě to podvědomě vycítí. Nejde však o dokonalý klid, ale o schopnost se znovu vracet k vlastní regulaci. Když cítíte, že napětí stoupá, prodlužte výdech. Aktivujete tím parasympatikus, který tělo přirozeně zklidňuje.
Předškolní vzdělávání není jen přípravou na školu. Je především budováním základů regulace. Dítě, které se cítí bezpečně ve svém těle a ve vztahu k učiteli, je přirozeně zvídavé, spolupracující a připravené učit se.
O autorovi
MUDr. Mirka Juráková - lékařka, odborná garantka Nidū® a autorka projektu Zmyslový
kompas, který učí děti i dospělé rozumět nervovému systému (www.nidu.sk)
